Franta Úsobrňák 2011 (slovo náčelníka a fotoreportáž z akce)

Mým cyklistům i typickým občanům!

Bylo mým nejvroucnějším přáním, aby na jubilejní X. ročník svítilo sluníčko, abychom se nemuseli choulit do bund a mohli v plné kráse ukázat světu dvě rozzářené masky na hrudi- znamení smíchu a dobré nálady. A stalo se. Ráno ,až na ranní rosu, bylo jako vymalované. Většina z nás byla ještě schována pod peřinou, když pracovní skupina pod vedením samotného L.P.Myslbeka instalovala památník a prováděla na něm poslední úpravy.
Slavnostní zahájení jsme pojali jako veselou vzpomínku na uplynulých 9. ročníků. Snažili jsme se připomenout ty nejveselejší příhody, případně ta dodnes opakovaná rčení jako např. „Já jsem tady v životě nebyl“ nebo „Páni policajti, já jsem vše viděl, já jsem v Úsobrně…“ apod. Ke slavnostní atmosféře přispěla i zdravice Jirky Bartošky, který má již dnes k Úsobrnu vřelý vztah i když u nás ještě nikdy nebyl. Příspěvky našich hostů byly také velmi milé, škoda, že mezi nimi nebyl i ten starostův, který účast na akci mě osobně slíbil. Slavnostní zahájení jsme zakončili odhalením památníku, který je dle mého soudu dalším zajímavým místem Úsobrna a přiláká jistě mnoho turistů, především těch z řad cyklistů, kterých přes Úsobrno jezdí poměrně hodně. Bylo by hezké, kdyby se podařilo upravit ještě okolí památníku. Po výšlapu na Pohoru nás tam čekalo další překvapení. Nevítal nás tam avizovaný ředitel pobočky Franty Úsobrňáka ze Šebetova, ale dva mniši v černých kápích s křížem na hrudi. Naše překvapení nebralo konce. Po procítěném a smutném projevu odhalil jeden z mnichů Frantoleum našeho rodáka. Mnohé z nás to opravdu dojalo i překvapilo. Náš rodák uložený  v nedaleké  Pohoře? A nakonec proč ne. Pro mnoho z nás se tím pádem Klementova hospoda stane pietním místem, kam často zamíří naše kroky. Dále jsme pokračovali přes Horní Štěpánov do Hrochova a Jednova. Cestou jsem potkával většinou známé tváře, ale i ty, kteří absolvovali naši expedici vůbec poprvé.V Jednově  byla další naše zastávka. Rozhodovali jsme se, zda se osvěžíme vodou vyvěrající z jednovského kostela nebo litovelskou jedenáctkou. Který nápoj jsme zvolili vám ovšem neprozradím.Pak už jsme pádili silnicí přes Konici, Nectavským údolím do Plechtince s tím, že nás tam čeká odměna ve formě občerstvení. Bohužel hospůdka už zarůstá travou. Proto také mnoho znalejších zamířilo až do vyhlášené hospody v Hraničkách. My ostatní jsme se občerstvili a dobře pojedli v Trnávce. Tam nás také zastihla zpráva o zranění jedné z účastnic. Naštěstí posádka rychlého servisního „Cyrilova“ doprovodného vozidla vše zvládla a zajistila převoz na ošetření do nemocnice. Přejeme brzké uzdravení.  Z Trnávky už to bylo na Srnčí kousek, i když poslední stoupání bylo cestou necestou. Na rekreační středisko jsme dorazili již bez  úrazu  a v plném počtu. Zde nás čekal vyhřátý bazén na celých 19 °C. Některým se tato teplota tak zalíbila, že v ní strávili hraním vodního póla i více než hodinu. Po dobré večeři, průměrném řízku, jsme dostali druhý chod ,vynikající uzené i klobásu, byl to opravdu gurmánský vrchol dne. Slunce, které na nás na všechny celý den pálilo nám vzalo mnoho energie a nemohli jsme se celý večer dostat do varu. Ani vyhlášený Frantův revival band neměl tolik šťávy, jak jej známe. Část z nás se snažila únavu vytancovat, druhá část si užívala vlahého a teplého večera ve venkovním posezení za zvuků Staňovy harmoniky a popíjení kalíšků i kalichů. Večer postupně plynul a plynul a kolem třetí hodiny ráno doplynul i pro ty nejotrlejší. Rána bývají někdy krutá, ale všichni jsme to vzali s vervou, jak se na expedici patří a poprali se s dalšími kilometry cestou domů. Jak se komu jubilejní expedice líbila ,nechám na vás, i když to nevypadalo, vzala příprava mnoha lidem hodně času a nesmím zapomenout ani na naše sponzory, od kterých jsme dostali příspěvky na trička i stavbu památníku. A co příště? To uvidíme. Spoléhám na svoje cyklisty i občany Úsobrna, že podpoří jeden z dalších nápadů  a tím by mohla být cyklotrasa Franty Úsobrňáka, krásným okolím naší vesnice. Vždyť by nás takovéto akce na zviditelnění obce měly přece spojovat a ne rozdělovat. Zda se nám to podaří uskutečnit, ukáže čas.

Náčelník Luděk Beneš